Penzion Alberto, Karlov u Josefova Dolu, Jizerské hory - 26.-28. 9. 2009

Foto z tohoto výletu zde: http://picasaweb.google.cz/stork.david/JizerkyPodruhe?authkey=Gv1sRgCLne5a3-_fPC3wE#

Jelikož se nám první výlet k Hrdličkům velmi zamlouval, začali jsme přemýšlet ještě o dalším, letos už jistě posledním, protože teplota už není moc motorková. Na poslední zářijový víkend jsme zamluvili tři pokoje a vyjeli v sestavě já s Petrou (GSR), Daf (Vmax), Žanda (Monster 600) a Ivča (Monster 1000). Tentokrát jsme již směr trefili správně, Praze se vyhnuli, takže po pár zdravotních zastávkách jsme odpoledne dorazili na místo.

Náhoda jak hrom – zrovna ten víkend tam byli ubytovaní i motorkáři, co jsme je zde potkali naposled – Harleyáci a Varaderák. Jeden z nich ten večer slavil narozeniny, tak se opět dost pilo, ale i hrálo a zpívalo.

Večer kolem desáté dojel a poslední osádka, Dženda s Myšákem, ale ti dorazili ne na Honzovým XJR 1300, ale ve Fabii 1.4 TDI J. Honza totiž jel přímo z nějakého controllingu od Hradce.

Tentokrát tady měl Peťan Hrdličků i svou Petru, takže jsme se seznamovali, kecali, chlastali, žrali a kouřili, dokud jsme neodpadli.

Druhý den ráno po vydatné snídani jsme sedli na motorky a vyjeli na výlet na Ještěd. Na spodním záchytném parkovišti jsme ani nezastavovali a rovnou vyjeli až k vysílači. Cesta ale od naposled doznala jisté změny – prostě místo asfaltky prašná rozbitá cesta, makadam, štěrk, písek… - základ nové silnice. Nahoru jsme dojeli v pohodě, dolů ale Žanda jet odmítla, takže jsme při odjezdu museli svézt s Dafem prvně maxe a pak Žandě Ducnu.

Nahoře nás pikolík nasměroval na parkoviště pro motorky v podloubí pod věží, vybral od každýho dvacet korun a pak jsme se konečně mohli začít kochat. Výhled byl nádherný, podzimní počasí nám extrémně přálo, takže jsme viděli na všechny strany snad 50 km do dálky. Ještě jsme měli cukání dát si v restauraci kafe, ale po shlédnutí cen v nápojáku cukání okamžitě ustalo.

Co říká o Ještědu internet:

Ještěd (1012 m) je hora na severu Česka, ležící jižně od Liberce. Na vrcholu je známý televizní vysílač v technicistním architektonickém stylu; v dolní části vysílače je umístěn hotel a restaurace. Na Ještěd vedou lanovky, na svazích je lyžařské středisko. Těsně pod Ještědem se nachází Horní Hanychov, nejzápadnější městská část Liberce. Masiv Ještědu je od roku 1995 součástí Přírodního parku Ještěd.

Ještě před výstavbou vysílače zde stál velký kříž. Ještědské kříže mají svoji dlouhou historii doloženou od roku 1737; prozatím poslední pochází z roku 1990. Jeho předchůdce byl v 80. letech 20. století tajně uříznut, údajně na pokyn tehdejšího komunistického předsedy národního výboru v Liberci.

Významnou roli sehrál Ještěd krátce po srpnové okupaci Československa v roce 1968, když odtud ve dnech 25.–27. srpna vysílalo televizní Svobodné studio Sever.

Po hodině flákání se na Ještědu jsme svezli Žandě tu její červeňušu a nabrali směr na Velenice do motorkářských jeskyní Pekelné doly (http://www.pekelne-doly.cz) – více o Pekelňácích v cestopise „Pekelné doly a Ještěd“ ze srpna 2008.

Tady zrovna dnes končil ukončovací sraz motosezony (Usínání netopýrů), takže je zde ještě spousta českých i německých motorkářů. Zajeli jsme do jeskyně, postavili motorky ke stolu a objednali si kafe a pivo.

Pro Němce je o atrakce jak hrom, skupinka co přijela chvíli po nás natlačila zdechlé mašiny dovnitř a začali se s nimi plni nadšení fotit. Poté, co kolem nich kdosi projel s nastartovanou mašinou, začali nakopávat i ty svoje a začali kroužit po jeskyni jak malý kluci. Taková malá rozjásaná banda Helmutů… :-)

Po malém občerstvení jsme se rozhodli pro oběd. Ten jsme dali v zámečku nedaleko Svojkova, u hlavní cesty č. 268 na Sloup v Čechách. Poté jsme se vydali na zpáteční cestu, přes Cvikov po silnici č. 13 do Liberce a následně do Josefova dolu. Někde na té hlavní silnici před Libercem se mi stala taková nemilá věc – při zkoušení, co to dá na trojku, mi ve 180 uletěl od Ivy půjčený tankvak i s navigací. Když jsem to zjistil, zastavil, otočil to a vrátil se 300 metrů zpátky, byla ve mně malá dušička. Tankvak byl prodřenej naskrz, nicméně z telefonu se ozvalo: „Otočte se do protisměru a pokračujte po této silnici…“ – a mě spadl šutr ze srdce. Na mobilu jen malý škrábanec, ale funguje statečně doteď. Takže směle doporučuju Nokii N85 jako pádu odolnou motonavigaci J.

Po navrácení se do penzionu zas klasická akce: večeře, pivo, panáky… a někdy po půlnoci do hajan.

Ráno v neděli po pozdní snídani balíme a odjíždíme zpátky domů, cestu tentokrát volíme trošku delší přes Krkonoše, ale do večera máme času dost. Čili si to valíme na Kořenov, Rokytnici nad Jizerou, Vrchlabí, Trutnov, Jaroměř, Hradec Králové, Pardubice, Chrudim, Žďár nad Sázavou, VelMez, Třebíč.